Nvidia ukázala virtuální budoucnost. Vrchol Everestu, hlubiny oceánu, Portal a mnohem více

Viděl jsem budoucnost. Navíc je prakticky za dveřmi. Tak by se dal krátce a stručně popsat zážitek z nedávné prezentace virtuální reality od českého zastoupení Nvidia. Původně jsem moc netušil, co čekat, dostali jsme pouze originální a skvěle provedený pas do virtuální republiky.

Celá akce začala krátkou prezentací. Připomenutím toho, že virtuální realita není jen o hrách, ale dotkne se řady dalších odvětví. Došlo také na čísla. V odvětví se pohybuje přes 600 firem a zatím bylo investováno minimálně 3,8 miliardy dolarů (velkou část z toho má na svědomí Facebook). Trošku zklame fakt, že pro dokonalé podání VR světa je třeba rozlišení 8K, které je daleko a z počátku určitě nebude vůbec levné.

Nyní konečně začíná ta nejzábavnější část. Seznámení se s virtuální realitou na vlastní oči, uši a také ruce. Zrovna jsem ve skupince, co si všechno bude moci zkusit první. Tak hurá do demo prostoru. Jako první míříme k Oculus Rift. Sedám si do pohodlného křesla a dostávám Xbox One gamepad. No super, zde jsem jako doma. Zbývá natáhnout headset na hlavu. Je nastavený univerzálně, takže mi nepadne úplně přesně.

Rozhraní je intuitivní. Koukám na několik dlaždic reprezentující jednotlivé hry. Vyberu si pohledem a potvrdím na ovladači. EVE: Valkyrie je startovní titul Oculu (bude v každém balení), takže první volba je jasná, i když mě jinak vesmírné simulátory nebaví.

Po krátkém čekání se dostavám do vesmírné stíhačky. A je tu hned první skvělý dojem. „:-O“ To vypadá, jako bych fakt seděl ve stíhačce a před sebou měl skutečný ovládací panel. Jsme na známé doprovodné misi, kterou jste mohli vidět v traileru. „Contact!“ Než se pořádně stihnu rozkoukat, je tu nepřátelská flotila a souboj začíná. Zlikvidoval jsem asi 6 protivníků, než oni dostali mě. Bojoval bych znovu, ale času není nekonečno a o pozornost si říkají další hry.

Následuje skákačka Lucky’s Tale, další z her, které budou v balení s každým Riftem. Po stránce hratelnosti nepřekvapí, jenže pestrobarevné prostředí máte přímo před očima a kolem sebe. Chvílemi tak hlavní hrdina skáče pár centimetrů před vaším obličejem.

Silným zážitkem bylo Edge of Nowhere od Insomniac Games. Hra je sice z pohledu třetí osoby, headset ale přesto dokáže vtáhnout na místo. V tomto případě do depresivně vyhlížející ledové krajiny. Skákání přes nebezpečné propasti je pouze začátek. Za chvilku se hrdina spouští po laně kamsi hlouběji. Skloním hlavu, co to jde, abych viděl dolů. Sakra! Pode mnou se něco mihlo a nevypadá to vůbec přátelsky. Během dalších okamžiků už s hrdinou zdrhám, jak to jen jde a za sebou slyším dost nepěkný skřek. Takhle moc jsem se od nepřátel ještě dostat nechtěl. V duchu také děkuji vývojářům, že nepoužili třeba pavouky. Demo končí tím, že mě zezadu pohltí změť chapadel. Brr.

Pouštím další hru. Z obrázku velkého robota nejde moc poznat, o co jde. Nakonec se ze hry vyklube hybridní tower defense ukázka. Mám vlastní základnu a zároveň hlavního robota, co se umí proměnit v helikoptéru. Opět tradiční herní mechanismy posouvá na novou úroveň virtuální realita. Nechápu, proč pořád slyším varování, když jsem vlnu nepřátel zlikvidoval a další tu není. Aha. Stačí otočit hlavu a valí se na mě další protivníci. Herní prostředí je všude kolem mě a celé to působí, jako bych měl doma fyzický model nějaké futuristické hry.

Čas v „zajetí“ Oculus Rift se nachýlil ke konci a následuje neméně zajímavá druhá část programu. A sice seznámení s HTC Vive. Jako první mě čeká výšlap na Mount Everest. Lezení po velkých šutrech mi někdy nepřišlo moc zábavné, ale třeba to virtuální realita změní. Po krátké úvodní sekvenci se dostávám do role neznámého horolezce, všude je bílo a mráz jde cítit pohledem. Zvedám ze země dvojici ovladačů, které ve virtuálním světě představují vaše ruce. Samotné pohlcení se tak dostává ještě o úroveň výš v porovnání s Riftem.

Atmosféru nejvyšší hory světa se daří navodit celkem dobře, se skutečným zážitkem to bohužel porovnat nemůžu. Následuje pomalý přechod přes horizontální žebřík. Uklidňuji se, že přece ve skutečnosti není kam spadnout, přesto mám ale radost, jakmile se dostávám na druhou stranu. Mávám na virtuálního kolegu horolezce a přesouváme se k dalšímu žebříku. Po této části se demo přesouvá do nové. Moje ruce se proměnily na dvojici lup a Mount Everest pode mnou vypadá jako drobek. Tato část umožňuje si celou horu s přibližováním prohlédnout.

Po skončení dema jsem nebyl úplně nadšený. Vzhledem k tomu, jak se právě o „výšlapu na Everest za 12 minut“ mluvilo, jsem myslel, že je to to nejlepší, co HTC Vive zatím nabídne. Přesouvám se do druhé místnosti a při nasazování headsetu a sluchátek si už připadám jako profík.

Jako takový mini demo předkrm vidím ve virtuálním světě oba ovladače. Pouze jsou bílé a umí nafukovat balónky. Stačí zmáčknout tlačítko a před očima se mi nafoukne balonek. Druhým ovladačem ho mohu odpinknout. Z chování balonků bych nepoznal, jestli jsou virtuální nebo ne.

Nyní začínají skutečná dema. Bezva! Můžu si kreslit ve 3D. Jeden ovladač se proměnil na štětec a na druhém vybírám barvu a typ štětce. Škoda, že vůbec netuším, co nakreslit, takže okolo sebe pouze čmárám (třeba duhovým štětcem). Výsledek si mohu prohlédnout ze všech stran a úhlů. Nejradši bych si kreslil dále, ale další dema čekají a času není nekonečno.

Ocitám se na vraku potopené lodi. Na její přídi se mohu procházet a pozorovat rybky. Ovladačem je mohu odhánět. Všimnu si stínu a nade mnou se přežene skvadra rejnoků. To hlavní ale teprve přijde. Velryba! Opravdová, obří velryba! Fakt vidět metr před sebou celou velrybu, jak si vás obřím okem prohlíží je něco neskutečného. HTC Vive právě udělalo dost silný dojem. Velryba pomalu odplouvá a já dělám několik kroků zpět, abych náhodou nedostal ploutví.

Další demo je střílení zombií. S virtuální pistolí se míří celkem dobře, zlikviduju tréninkové lahve a začíná pravá zábava. Střílet, pokud fakt cítíte, že svoji rukou míříte před sebou, je úplně jiný zážitek. V poslední ze 3 fází se dostávám na most. Likvidaci nemrtvých pomocí samopalu a brokovnice komplikuje fakt, že se pro jistotu stále otáčím, aby mě někdo nemile nepřekvapil. Celkově super pocit, vzhledem k tomu, že šlo o pouhé střílecí demo.

Přichází to hlavní, a sice ukázka přímo od mistrů z Valve. Svět série Portal. Stojím v malé místnosti a známý hlas mě naviguje, ať koukám rychle otevřít správný šuplík. Jsou tu 3. Ten správný jsem samozřejmě trefil na poslední pokus. Jdu ke dveřím a tahám za velkou páku. Dveře se s rachotem otevřou a v druhé místnosti vidím známé roboty z Atlas a P-Body. Právě Atlas se vydává směrem ke mně a následuje další wow moment, když před vámi projde více jak metr vysoký robot. Uhýbám, aby nedošlo ke kolizi.

Atlas má nějaký problém a jeho oprava je svěřena mě. Chytám ovladačem, tedy vlastní rukou, za kus jeho hlavy a tahám směrem k sobě. Během okamžiků se přede mnou ve vzduchu rozprostře hromada součástek, vnitřnosti našeho robota. Hlas mi vysvětluje, co mám kde opravit a začne se mi odpočítávat čas (30 sekund). Sakra. Vypadám jako certifikovaný opravář? Bezradně se součástkami točím sem a tam. Zbývá deset sekund a já s tou opravou pořád nepohnul. No co, tak to hra vyřeší za mě. Prásk. Bum! Celé vnitřnosti Atlase právě spadly na zem.

Objevuje se další známý, respektive známá. GLaDOS si přišla popovídat. Standardní dávka kritiky. Zatímco se přestavuje místnost kolem mě, mohu se rozhlížet po obřím komplexu. Místnost je postavená a jediné co vidím, je logo východu. Skvělé demo končí a s ním také zážitek s HTC Vive. Nejraději bych headset nechal ještě pár hodin na hlavě a šel si třeba 3D kreslit.

Oculus Rift jsem měl poprvé na hlavně asi před 2 lety. Ještě jeden z prvních prototypů, pamatuji si, že jsem nevydržel mít headset nasazený ani 5 minut. Oči se prostě vzbouřily. Po asi 40 minutách s finální verzí Oculu a podobném času s vývojářským HTC Vive mohu s radostí oznámit, že žádné podobné problémy nenastaly. Necítil jsem se nijak zvláštně a delší doba s headsetem by asi nebyla problém. Třeba Oculus ani nebyl na hlavně moc cítit po stránce hmotnosti (Vive stále nebylo finální + jsem měl velká sluchátka).

A finální dojmy? Skvělé. Fantastické. Celkem snadno věřím tomu, že tohle bude další velká revoluce, nejen ve světě her. Virtuální realita má mnohem širší uplatnění. U her bude záležet na konkrétním žánru. Pro fanoušky vesmírných her typu EVE či Elite: Dangerous bude už první generace zřejmě „must-have“ věc, headset totiž dokáže navodit maximální pocit pohlcení. To samé bude platit pro závodní hry či třeba World of Tanks.

S populárními střílečkami je to komplikovanější. Hrdina se zde výhradně pohybuje. HTC Vive sice kroky snímá dobře, jenže jich uděláte pár a narazíte na limit snímání. A vodit hráče dokolečka také není ideální řešení. Na druhou stranu může virtuální realita přinést nové typy her, či zatraktivnit ty zapomenuté. Třeba strategie by mohly velmi dobře fungovat, kdy se budete moci procházet jako generál nad bojištěm a zadávat příkazy. To samé tower defense hry. No už se těším, hlavně na to, až spadne cena VR a standardem bude alespoň 4K.

Zajímá vás něco dalšího? Ptejte se v komentářích. Pokusím se odpovědět. 



Tagy: virtuální realitaoculus rifthtc vivenvidia

comments powered by Disqus